Vše o morčatech

Tak jsem si vlastně uvědomila, že už jsem vám pěkně dlouho nepodala žádnou zprávu o mých morčatech. A když už jsem u této myšlenky byla, řekla jsem si, proč vám vlastně nepředstavit všechna morčata, která mě mým životem provázela? Jdeme na to!

A začneme pěkně od začátku....
 

Sazinka
Bylo mi asi devět let, když jsem zatoužila po zvířátku. Do té doby jsme doma žádné neměli, a tak bylo přemlouvání složité, ale díky podpoře sourozenců jsme si nakonec jedno vybojovali - morčátko! Vybrali jsme si ho ve zverimexu. Tedy, vybrali, bylo to trochu nedobrovolné, protože morče měli ve zverimexu už jen jedno. My ale tak horlivě toužili po mazlíčkovi, že jsme si ho vzali. Bylo od hlavy k patě černé jako uhel, černé jako saze - není se co divit, že naše máma navrhla jméno Sazinka a to už morčátku zůstalo. 
Moc si jí už nepamatuji, přecejen, byla jsem malá, ale odnáším si zkušenost, kterou předávám dál:
Rodiče, zvažte dobře koupi zvířátka pro malé dítě! Zamyslete se nad tím, je-li dítě natolik vyzrálé aby se o zvíře dokázalo postarat a netrápilo ho! Nenechte se přemluvit a počkejte ještě pár let, protože vaše dítě šťastné bude, ale zvířátko ne...          Je to asi to největší, co bych chtěla, abyste i z četby tohoto článku odnesli. Ani já jsem se neuměla o morče starat. Neměli jsme ani žádnou knížku, odpovědi na otázky jsme hledali v internetových diskuzích - opravdu ukázka, co NEmáte dělat!                                  Nebudu zabíhat do podrobností, ale Sazinka brzy onemocněla a brzy poté i zemřela...byla od přírody slabá a moc jí nepomohlo ani naše zacházení s ní. Když na to vzpomínám, ze srdce se za sebe stydím.

⬆Já a Sazinka, 2015 - to, že jsem o péči o morčata neměla ani páru je zřetelné už jen z úchopu.

Jiskřička
Tohle byl velký zvrat v mém chovatelském i osobním životě. Po smrti Sazinky jsme chtěli koupit další morče. Nijak jsme to neodkládali a brzy jsme si přivezli z Roudnice Jiskřičku. Jeho jméno opět vymyslela pohotová maminka (na kterou se obracíme s výběrem jmen doposud) a vyplývalo ze zlatavé barvy srsti. Jiskrovi jsme také konečně koupili pořádnou klec a odložili terárium kde prožila své dny Sazinka. K morčeti jsme brzy přikoupili parťáka (to už jsme se řídili knihami!) a sice Nugátka, ale o tom víc níže. Ti dva se ze začátku neměli rádi, nakonec se ale od sebe nechtěli hnout, až to bylo dojemné. Jiskřičku jsem si strašně oblíbila, byl celkově slabší než Nugátek který překypoval zdravím. O Jiskrovi jsem dokonce napsala knížku, která je mi dnes milou vzpomínkou. S Jiskřičkou jsme prožili dobré i zlé, a jeho čas se nachýlil. Byl tu se mnou dlouho, chlupáček, pět let mě provázel životem. ZVláštní bylo, že na něm nějaké stáří nebylo vůbec vidět, ještě týden před smrtí chroustal travičku a nenašli byste na něm vadu. Až pak...jeden den náhle přestal jíst a pít. Kdybych měla dnešní zkušenost už bych věděla, že nemá cenu bojovat. A přece, když nad tím přemýšlím, udělala bych to znovu. Milovala jsem Jiskřičku a i když ve mně hlodala pravda, nechtěla jsem si připustit, že by měl zemřít. Téhož dne jsem navštívila veterinu a paní zvěrolékařka (dodnes jí patří můj dík, byla úžasná) udělala co bylo v jejích silách. Ale bylo pozdě. Celou noc jsem nespala, ale Jiskřičkovi to nijak nepomohlo, ráno, 30.4.2019 jsem ho našla mrtvého v domečku, Nugátek okolo něj běhal, asi to taky nemohl pochopit. Jeho smrt mě doslova zdrtila, trvalo dlouho než jsem se zotavila a i dnes mám slzy na krajíčku, když si na něj vzpomenu. Tady vidíte, že pouto morčete a člověka může být vskutku silné, musíte i jen najít to pravé morče. A on byl pravý....

 

Jiskřička si pochutnává na ovocném stromku...

⬅Já a Jiskra někdy na počátku našeho soužití - rok 2016
 

Nugátek
Další morče mého života. A po Jiskřičkovi můj největší oblíbenec. Jak už jsem zmiňovala, koupili jsme ho, aby nebylo Jiskrovi smutno. Netřeba podotýkat, že jméno vyšlo z maminčiných úst a znázorňuje Nugyho srst. Byl to miláček, a tak plný života, že se mi ani nechce věřit, že už tu s námi není... Vždy jsem měla raději Jiskřičku pro jeho křehkost, dokonce jsem v den jeho smrti vyřkla cosi jako: "kéž by místo něj umřel Nugátek!". Po Jiskřičkově úmrtí byl Nugy apatický a očividně smutný, kamarád, se kterým prožil celý život mu zřejmě chyběl. Já ale nechtěla hned Jiskrotonka nahrazovat jiným morčetem, tak jsem čekala, a Nugátek čekal se mnou. A tak jsme se sblížili, stále častěji jsem ho chovala a najednou jsem viděla, že je to mnohem zajímavější morčátko než se zdálo! Nebál se, byl přítulný - zvíře do nepohody! Nejvíce mě ale dojal svými pečovatelskými sklony - po zbytek života odchoval dvě morčátka, jedno přežil, jedno přežilo něj. A jak odchoval? První morče bylo neposeda, pořád po Nugym skákalo, ten se ale nedal vyvést z míry a nechal si vše blahosklonně líbit. Spával s tím mrňousem bok po boku a bylo vskutku roztomilé, jak se stárnoucí Nugátek kolébá vedle svého skotačivého druha. Vedl si jako zkušený starý strýc, který hodně zná a hodně prožil. Poslední morče, které stihl vychovat, byl Ječmínek, i s ním si zažil své, Ječma nebyl zprvu zrovna milý a všelijak na svého vychovatele skákal, kterýžto to snášel  neobvyklou důstojností. Pak se ale dalo vycítit, že se blíží konec. Nugy pohubl, jednu nožičku měl špatnou, ztěžka se pohyboval a často měl zácpu a slepená očka. Hodně jsem se s ním v tuto dobu najezdila k veterináři, vždy se ale podařilo postupující nemoc jenom zklidnit, ne zastavit. Jednoho dne se mu stalo totéž, co Jiskřičkovi, jen scénář byl ještě dramatičtější. Nugy nejedl, nepil, apaticky ležel v domečku a jeho vodnaté oči na mě smutně hleděly.Nedostala jsem do něj ani sousto, provázel ho téměř vodový průjem. Večer z ničeho nic zkolaboval - zadní nožičky mu ochrnuly a začal velmi ztuha dýchat. Stejně jako u Jiskry - nechtěla jsem si připustit, že by to mohl být konec, s maminkou jsme rychle zajeli k veterinářce, ale ta už nemohla udělat nic lepšího, než píchnout Nugátkovi injekci pro rychlejší konec. Zalykala jsem se slzami a umírajícího věrného kamaráda jsem lehce hladila. Naposled. Nugátek zemřel zhruba rok po Jiskřičkovi. 

⬆Nugátek s Kaštánkem upřeně sledují kameru, 2019

Kaštánek
No, a po takhle smutném konci mých nejmilejších morčínů se dostáváme k "moderním dějinám". Tedy, první morče, které Nugátek odchoval a které dokonce přežil, byl Kaštánek. Nerovnocenná náhrada za Jiskřičku. Moc jsme si ho ale neužili. Koupili jsme ho někdy v létě 2019 a na jaře 2020 bylo po něm. Nikdo nepochopil proč, celou dobu byl zdravý a najednou byl mrtvý, já se zrovna vrátila od kamarádky a ta zpráva mě šokovala.Toto morčátko si už bohužel moc nepamatuji, byla to jen taková krátká kapitolka...bohužel!
P.S.: Jméno Kaštánek vymyslela máma :)

⬅Kaštánek

Ječmínek
Aktuální morčátko, které mám doteď a těší se velkému zdraví, naštěstí :).
Ječmínek ještě zažil Nugátka, koupili jsme ho vzápětí po Kaštánkově nečekané smrti. U něj Nugy projevil vskutku pečovatelské sklony, byl mu všude v patách, čistil mu srst, spával s ním v domečku a nechal si líbit všechny jeho mladistvé vrtochy. Brzy se role obrátila, Nugátek chátral a byl to Ječmínek, kdo mu čistil očička. Po Nugátkově smrti byl Ječmínek osamělý, opuštěný a tak nějak jsme si na sebe zvykli. Jsem si vědoma toho, že po tom, co mi umřela má nejmilejší morčata, mi Ječmen už nikdy nepřiroste k srdci tak silně, jsem zvědavá, jestli se to změní u další "generace" morčat. Je to trochu uličník, je mu asi rok a půl a dlouho mi trvalo, než jsem si ho ochočila. V poslední době ho trochu chytají roupy, tak doufám, že se to zklidní. →Ječmínek zemřel v únoru roku 2025 a pro mě nebyl žádný morčecí odchod tak těžký. Doteď jsem se s tím úplně nesmířila. Mé dřívější obavy, že se nikdy nesblížíme, byly zbytečné. Především poslední rok života se z něj stál úžasný mazlík a vnímavý tvoreček. Měsíc před smrtí ho několikrát trápilo nafouknuté bříško, které jsem zahnala masáží a trochou černého uhlí, bohužel, jeden den se to vrátilo a v mnohem větším měřítku. Ječmínek sténal bolestí a my ho okamžitě vzali na veterinu, kde mu udělali rentgen a zjistili, že má plné tělo plynné infekce která mu asi půl roku proudila do těla skrz malou ranku, Šok. Nasadili jsme antibiotika a léky proti bolesti, přes noc jsem ho dokrmovala instantním senem. Ačkoliv to vypadalo, že druhý den je Ječmínkovi lépe- byl vnímavý a sám jedl-nejspíš to byla jen práce anestetik, protože ten samý den v noci Ječmínek svůj boj prohrál. Přes hodinu mi umíral v náručí, já ho hladila a uklidňovala, slzy mi tekly do jeho naježeného kožíšku a pak byl konec. Ječmínku, děkuju za těch krásných 5 let..

⬅Ječmínek, 2020
 

Pipin
Dostáváme se zatím k poslednímu morčátku a tím je Pipin!
Tohle morče jsem dostala od svojí kamarádky z vlastního chovu - takže to bylo první morče, které nebylo ze zverimexu. Pipin je docela macek, podviživením určitě netrpí. Zprvu se s Ječmínkem moc neshodli, ale teď jsou celkem v pohodě, už nikdy to ale nebude taková parta jako Jiska + Nugy. →(Pipin umřel v srpnu roku 2024 na neznámou příčinu.)

Celestýn

Tohohle prcka jsme koupili v září roku 2024, okamžitě nás zaujal svým krásným, čistým zbarvením. Troufám si říct, že je to mé nejkrásnější, vizuálně nejdokonalejší morče. Což samozřejmě není to hlavní, Celestýnek má také zajímavou povahu, je plný energie, neustále se musí dávat proběhnout mimo klec jinak chytá roupy a skáče po kleci, má opravdu velmi vitální povahu :). Vždycky byl spíš zastíněn Ječmínkem, kterého také trochu zlobil a skákal na něj, ale po jeho skonu v únoru 2025 jsme se rychle sblížili, a i když máme před sebou ještě dlouhou cestu, věřím, že to bude jen lepší a lepší. -→(V tuto chvíli, krátce po úmrtí Ječmínka, kterého jsem si tak vypiplala si neumím představit, že by mi kdy Celestýn dokázal takhle přirůst k srdci, ale víme jak to vždycky nakonec dopadne :))-